Menu
Každý z rodičů si přeje, aby jeho dítě vyrostlo do zdravě sebevědomého jedince, který bude schopen stát si sám za sebou, mít ty správné hodnoty, spokojené a respektující vztahy a být součástí té, pro něj správné, komunity. Na rodičovství však neexistuje škola ani nikde nezískáte řidičský průkaz na dítě.
Našimi rodiči a autoritami nám jsou předávány výchovné vzorce, které mnohdy nás samotné zformovaly do podoby, která se neblíží ani náhodou k té ideální a šťastné. Mnozí z rodičů ví, že to, co dělají, není úplně správně, ale neví, jak to dělat jinak a lépe.
Snažíme se vychovávat svoje děti v lásce, neubližovat jim a nekomplikovat jim život. K tomu však i zvládat práci, chod domácnosti, starost a péči o sebe, fungující rodičovský a milenecký vztah a k tomu navrch ještě zdravý pohyb, dostatek spánku, vyvážené – nejlépe doma vařené jídlo.
Když tohle vše sečteme a navrch dodáme ještě výchovu mnohdy více než jednoho potomka, tak máme energii ne na nule, ale mnohdy v mínusu. V takovém případě je jednodušší posadit dítě k televizi či mu do ruky dát tablet, odseknout na po sté položenou otázku a těšit se na to, až ti malý ďáblové půjdou už zatraceně do postele…
Uchylujeme se potom k nástrojům jako jsou odměny a tresty, namísto abychom děti učili poslouchat jejich vnitřní motivaci a to, co je opravdu správně. Nechceme v nich tvořit traumata, pochybnosti o nich samotných a o světě kolem. Zároveň je na nás rodiče dnešní společností vyvíjen tlak, abychom měli dokonalé dítě, kterému dáme dokonalou volnost a necháme ho vyrůstat tak, jak je to správně. Háček je však v tom, že už nikdo neučí, co a jak je to tedy to SPRÁVNĚ.
Jsme rodiče dvou dětí – holky a kluka ve věku 11 a 7 let. Během doby, kdy jsme rodiče, tak jsme se setkali s naprosto běžnými, ale i s těmi ne tak úplně běžnými situacemi, kdy jsme se museli sami v sobě zastavit a promyslet si, jak se v dané situaci zachovat, vyhodnotit ji správně a předat dětem správnou informaci, se kterou si budou umět poradit, zpracovat ji a poučit se z ní.
Ne na základě strachu a obav, co bude, ale na základě důvěry v to, že rodič je jich milujícím průvodcem, který radí, pomáhá a učí – ne jen dítě, co a jak a proč dělat, ale i sám sebe. Děti jsou naše zrcadlo a pošlou nám v té pravé chvíli to, co máme vidět sami v sobě. Tak se s námi pojďte vydat na společnou cestu ke spokojeným dětem i rodičům a staňte se společně s námi zrcadlem, do kterého je radost a potěšení se dívat.